Hvězdičky plály (Nedvěd František)

Hvězdičky vzplály, zmlkly i skály, podvečer vlahý byl. Zmlkla i říčka, když jsem tvá líčka poprvé políbil. Byla jsi tenkrát v té chvíli krásná,jak obláček bílý, ústa tvá hřála, snad si se bála, že bych ti ublížil. Ruka tvá bílá pel retú skryla, přede mnou ve dlaních. Kraj s nocí splýval, když jsem ti zpíval písničku o rúžích. Byla jsi tenkrát v té chvíli krásná, jak obláček bílý. Hlas mého lkaní po milování zanikl v peřejích. Měsíc se vznítil, na skály svítil, nás oba přikryl stín. Lesklé slzičky jako hvězdičky skanuly na tvúj klín. Byla jsi tenkrát v té chvíli krásná,jak obláček bílý. S uvadlou vúní zmizel nám v túni věneček z kopretin.