Déjavu (Maxa Martin)

Nejsem to já, ten koho znáš není to tělo mý a ví bůh, ani moje tvář ani ten stín pode mnou není můj a slova odříkává hlas, který mi nepatří nejsem to já, jen déjavu je tvým hostem v domě jen sny a tvý déjavu Nejsem to já, ta co ji znáš ta, která mívala strach mezi řádky číst a půlměsíc sevřených úst právě tak nepatří mi, nejsem to já jen se ti zdám, jsem déja vu a tvá růže pro mě sotva mi k ránu zavoní To se ti zdá jako výkřík skrze tvá němá ústa a do tvých snů vkročil stín bez těla nezvanej host, věř mi, nemá smysl chtít, aby zůstal jen se ti zdám a co s tím naděláš To já nejsem ten stín nejsou to kroky mé a bůh ví ani moje tvář a těch pár slov, pár krátkých vět já vůbec nevyslovil, nejsem to já jen se ti zdám, jen déjavu je tvým hostem v domě jen sny a tvý déjavu To se ti zdá jako výkřík skrze tvá němá ústa a do tvých snů vkročil stín bez těla nezvanej host, věř mi, nemá smysl chtít, aby zůstal jen se ti zdám a co s tím naděláš To nejsem já, ta co ji znáš, ta která mívala strach mezi řádky číst ten půlměsíc sevřených úst dávno už nepatří mi, nejsem to já jen se ti zdám, jsem déjavu a tvá růže pro mě sotva mi k ránu zavoní.