Dívka z obrazu (Gott Karel)

Emi A7 Kolikrát jsem stál tam, před tím krámkem, C Emi kde mě hřál i mráz. A7 V myšlenkách jsem kráčel starým zámkem, C Emi jenom já a čas. C D Kolikrát, když slunce vlídná zář zlátla, Hmi Emi ze starého rámu dívčí tvář mě zmátla, Ami D7 dívčí tvář, jak růže ukrytá G C G7 v šál okrový. C D Čekal jsem, že dá mi znamení, zbytečně, Hmi Emi dívala se na mé trápení netečně, Ami přesto jsem ten obraz toužil D7 G C G H7 mít v podkroví. Přišel náhle pán a obraz koupil, snad jí má teď rád. Jen já vím, že vůbec neprohloupil a nemůžu spát. Nehledám už úsměv neměnný z plátna, tahle krása bývá u ženy málo platná, sny, že dívku láska oživí nám pominou-ou-ou. K obrazům snad můžeš lehce vplát, je zvláštní, nemohou ti zpátky lásku dát s tvou vášní, malíři mi tohle rouhání D7 G C G G7 jistě prominou. Kolikrát, když slunce vlídná zář zlátne pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne, nemusí mít ani nádherný šál okrový. Nečekám už tajná znamení, zbytečně, teď už vím, kde láska pramení skutečně, teď už vímn, že na mé znamení odpoví. Lá-la-la-la, lá-la-la-la-lá, lá-la-la, lá-la-la-la, la-la-la-lá, lá-la-la. Lá-la-la-la, la-la-la-lá, la-la-la-lá.