Slávy dcera (Ebenové bratři)

Dmi Ami Dmi Ami 1. Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím, Dmi Ami C někdy kolébka, nyní národu mého rakev, Dmi Ami Dmi Ami stůj, noho, posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš, Dmi Ami C Dmi k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled. E F D# C F E F D# C F R: Ú, Kolláre, ú, ú, Kolláre, ú. 2. Horší nežli divé války, hromu, ohně divější zaslepenec, na své když zlobu plémě kydá, ó, věkové dávní, jako noc vůkol mne ležící, ó, krajino všeliké slávy i hanby plná! R: 3. Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevěrné, od Dunaje k hltavým Baltu celého pěnám krásnohlasý zmužilých Slovanů kde se někdy ozýval aj oněměl již, byv k ourazu zášti, jazyk, a kdo se loupeže té volající vzhůru dopustil, kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé? R: 4. Zardi se, závistná Teutonie, sousedo Slávy, tvé vin těchto počet spáchaly někdy ruky, [: sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou, ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok. :] R: R: R: