Zatím co ty spíš (Černý Mirek)

C Piknik dalšího dne pomalu končí, D F ulice, náměstí, parky, nábřeží i domy se choulí pod teplou houní noční tmy, G F Ab7 G7 jen tu a tam ještě některé okno pohne víčky ospalých skel, aby se napilo pohádkového koktejlu slunce, D který na stříbrných podnosech hvězd a měsíce roznáší pozorný hostitel. F G C C7 A v jeho světle vidím, jak se ve snu usmíváš. F Nikdy dřív jsem netušil, jakou utajenou krásu v sobě skrýváš. C Přišel jsem v noci a říkám ti: holčičko, D ale přitom nevím, zda ti tak budu moci říkat ještě až se ráno probudíš. Dmi Přijde večer, večer stejný jako všechny dřív, Dmi7 G7 C skočíš tátovi na klín, otevřeš náruč a položíš mu ruce kolem krku. D Ale ráno, ráno už budeš příliš velká, abys to udělala znovu. F G Jsi obraz, který kouzlí čas. A stejně jako on se měníš přímo před očima. C Ab7 C# Příliš malá, abys mohla řídit auto, ale už dost velká, abych tě uspával pohádkou. Je to velké tajemství, o němž jsem ti nikdy nevyprávěl. Es Tajemství cesty, jejíž každá část vede ze včerejška do zítřka. F# As Není to cesta snadná, ale ty po ní půjdeš stále dál F# A7 As7 C# a necháš za sebou panenky, kočárky, medvídky, barevné míče, mýdlové bubliny, papírové draky i mně. Es Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat, až poznáš, že svět je mnohem zajímavější, než tvůj táta. F# As Hm, včera jsme byli na procházce, ty jsi se někam zadívala C# C#7 a najednou jsi se začala bát, že jsem se ti ztratil. F# C# A vidíš, možná už zítra se budu bát já, že se zase někam zadíváš a pak odejdeš s někým úplně jiným. Es F# A7 As7 Je to tak zvláštní: jak rosteš, přestáváš mít strach a já se začínám bát. Věčný, neomylný čas počítá tvé minuty, C# oblaka úzkostlivě střeží své nejjasnější hvězdy, Es ale ani slunce neuchrání své nejteplejší paprsky, když je zavolá blankytná obloha letního dne. F# Ne, nikdy jsem nevěřil, že budeš žít v domě svých hraček, As C# A7 ale až vyrosteš z mého náručí a můj svět bude pro tebe příliš malý, D nikdy nezapomenu, jak jsi vířila prach a roznášela panenky po celém domě. Nosila jsi s nimi i kus slunce. E G A Prach se usadil, panenky uklidila máma, ale tvoje zář zůstane navždy v nás. G B7 A7 Tak tady jsem a vyprávím ti, zatím, co ty spíš. Vlastně protože spíš. D Kdybys viděla moji tvář, jistě by ses ptala na co myslím. E G A já - asi bych nedokázal říct ani slovo. Dívám se na tebe a vidím spící krásu. A D Teď už se jen skloním, abych tě políbil. Nevzbudíš se, dobře to vím, D7 G vždyť podle pohádky jen krásný mladý princ může otevřít tvé oči D a já jsem jen otec budoucí ženy. Tak tedy spi. E Kdo ví, možná už zítra se probudíš a budeš velkou slečnou Emi B7 a vůbec si neuvědomíš, že jsi se změnila uprostřed svého snu. A7 D Ale možná, že to poznáš na mně. Až jednou budu docela jiný. E G Trochu zamyšlenější, trochu vážnější, trochu smutnější, ale nesmírně bohatý. A Dnes v noci jsem viděl princeznu. D G A G D A cítím se jako král.