Thujon (Heiden)

Svěží jak poryv z hor ve tváři, klidný jak hladina před bouří, v té chvíli jiskrou zrak zazáří a mysl utopí v hořkém kouři. Ze sopek touhy a trýznivých snů, kde dandy v kruhu vlastnící hledá – na prahu pohřbu v zástupu dnů, když nicotou v srdci rozhledu nemá; sladké uvolnění, tak jako to prvé, ponořen v zamrzlém prostoru chvil, má duše koupe se v závoji krve, jež tryská z lůna zelených víl…