Trojice (Heiden)

podzim mysli nade mnou větve jsou bez listí trpká sousta hltám ze země teskně tmavé černé hroty trní dotykem svým nezjistím a po sté projdu po nich ve světle mihotavém (sebeklam) v pavučinách úvah světem lidí protkaných naivní je hledat původ osudových ran a trhajíc listy z kronik hustě popsaných matně hledím nazpět do projasněných rán (apatie) šedé ostří kreslí šarlatově rudou mapu za oknem deštivý den popelem zmámený je tohle místo pro mě? proč svůj dech vnímám napůl? před tribunálem mlčky za život souzený (pochybnost)