Fůra starostí (Písničky z pohádek)

* Po dešti slunce do včelínů už začlo znovu prát, jsou v řece hejna línů, ne, nebude hlad. - A co já s tímhle miminem, jak a čím je převynem, co s tím? * A když se peru s cejnem, co na háček se chyt', v tom světě obyčejném, je nádhera žít. - Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na fůru starostí. * I tloušti jsou tu zralí, jen slůvkem se mi zmiň a jednoho ti k svačině dám. - Jenomže já bych věděl rád, kde to dítě bude spát, co s tím? * Když někdo vodu kalí a ryby berou míň, tak na sluníčku dobře je nám. - Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na fůru starostí. * Po dešti zachce se i parmám tak jako z vody růst, co řeka dá je zdarma, ne, nebude půst. - Láry a fáry začni tím, čím to dítě nasytím, co s tím? * Vždyť kolem nás se válí těch dobrot habaděj, těm, co to v hlavě pálí, těm je na světě hej. - Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na fůru starostí. * Když po žních přijde setí, tak tam zem urodí a všichni všechno v podstatě maj'. - A k tomu fůru starostí, někdy i fůru starostí, někdy i fůru starostí. * Když dost je ryb i dětí v tom našem povodí, tak máme vlastně na zemi ráj. -/* Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na fůru starostí. -/* Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na fůru starostí.