Co jsi jen zač (Gott Karel)

V pravé dlani mé srdce máš, a v levé tvé dlani můj rozum spí. Jsi můj zánik svět kouzel znáš, hlavou mi bloudíš v mých tajemstvích. Tajnosnubý tvůj havraní vlas na osudný mění můj čas. A já tvá pouta mám, z vlasů spletených tmou, z kouzel tvých já jsem na kolenou. Duši svou rád ti dám, proč tvé čáry jsou jenom stín oblaků, co jen jdou. Proč pouta tvá mi nezmizí s tmou. V pravé dlani mé srdce máš, a v levé tvé dlani můj rozum zhas. Jé jsi můj zánik svět kouzel znáš, kdyř vcházíš tmou tak mi zastavíš čas. Lednový chlad, též dubnový pláč, proč mám tě rád, co jsi jen zač. Sežehnutý magickou chvílí, mě nezajímá jestli se mýlím. Tvoje dlaň mé srdce svírá, vždyť z lásky prý se neumírá. Jen lítá. A já tvá pouta mám, z vlasů spletených tmou, z kouzel tvých já jsem na kolenou. Duši svou rád ti dám, proč tvé čáry jsou jenom stín oblaků, co jen jdou. Proč pouta tvá mi nezmizí s tmou. V pravé dlani mé srdce máš, a vlevé tvé dlani můj rozum zhas. Jé jsi můj zánik svět kouzel znáš, když vcházíš s tmou tak mi zastavíš čas. Lednový chlad, též dubnový pláč, proč mám tě rád, co jsi jen zač.