Dobré roky to jsou (Gott Karel)

Těch dávných sedmnáct to býval bláznící věk to byl ten bláznící věk kdy spoutaný se dáš na útěk a vůní všech žen rád se dáváš zmást když je ti sedmnáct Když je nám trochu víc tak málem dvacet a půl to čas jen k dálkám plul a z lásky svět byl prostřený stůl a vzlítnul jsi na měsíc věk je pouhé nic co máš v sobě je mnohem víc Dál svíčky sfoukáváš už je jich třicet pět to kvůli nám celý svět se točí jen dál noc, to je tvůj den i prohrou vyhráváš a únavný sen jak svíčku sfoukáváš Pak dny nám krátké jsou a je tu podzim najednou a tvůj film, ten co jsi žil ať závoj má, měl svůj děj a cíl dál jsi tím, co jsi byl když cítíš den s tmou dál dobré roky to jsou