Chceš dál v mém stínu stát (Gott Karel)

V přítmí scén jsem léta zpíval, sál se na mně z dálky díval, a neviděl, že nejsem sám a já byl rád, že chceš dál v mém stínu stát... Jsem ti vděčný za ty chvíle, na mé straně si vždy stála, na písku dům, byť nádherný, by stejně spad´, zůstaň dál v mém stínu stát... Ze všech si nejhezčí, ze všech si nejlepší, na scéně jsem se třás´, z toho, co vzejde z nás, ja vím, že nejtežší je v něčím stínu žít, nesmíš mi odejít, jsem sám... Šel jsem stále jen svou cestou, jen v ní byl můj všechen zájem, život můj je stálý shon, veř, já jsem rád, že chceš dál v mém stínu stát... že chceš dál v mém stínu stát