Podrážkám dvou zničených bot (Gott Karel)

Na lecos můžeš vystá frontu, jen matná čára horizontu zůstává na vždycky vzdálená. Když budu kráčet bez oddechu a vyšlu spousty těžkých vzdechů k nebesům, jako bych zůstal stát. K obzorům je marné plout, jenže vůbec nevyplout. Znamená zas nemít proč žít, když touha je loď bláznivá. Tak chci být stále bláznem. Podrážkám dvou zničených bot nalhávám, že obzor je schod. K výšinám a hlavně že mám kam se dát. Tuším, že v dálce na mě čeká nádherná píseň jako řeka průzračná, má píseň vysněná. Je jak ta čára na obzoru, bludištěm chyb a různých sporů. Mířím k ní, věčně se mám kam hnát. K obzorům je marné plout, jenže vůbec nevyplout. Znamená zas nemít proč žít, když touha je loď bláznivá. Tak chci být stále bláznem. Podrážkám dvou zničených bot nalhávám, že obzor je schod. K výšinám a hlavně, že mám kam se dát. Podrážkám dvou..... ............kam se dát. Podrážkám dvou..... ............kam se dát. Podrážkám dvou..... ............kam se dát. Kam se dát.