Tady jsem (Gott Karel)

Tady jsem zbaven pozlátek všech, prvně nabírám dech, abych žádal tvůj soud. Ty mě znáš, ne, že neměl bych kaz, kdo ho nemá, kdo z nás, má-li proudem dnů plout. Sčítej mé hříchy i zásluhy, přísný můj soudče, chci příliš, já vím. A nářků mě zbav, mysl mou protkej svítáním, soudče, a mír dej dnům mým. Jak jsem žil? Snad jak uměl jsem žít, duše nesnáší třpyt, není výkladní skříň. Posuď sám, nejsem prostý všech vin, světce znám snad jen z kin, denně věřím jim míň. Sčítej mé hříchy i zásluhy, přísný můj soudče, chci příliš, já vím. A nářků mě zbav, mysl mou protkej svítáním, soudče, a mír dej dnům mým. Ó... A nářků mě zbav, mysl mou protkej svítáním, soudče, a mír dej dnům mým. Soudče, jen mír dej dnům mým.