Hanopis (Forrest Jump)

Stojím sám, střepy v očích a jen vnímám stud. Vím, jak dál. Pojď, přistup blíž, slova zvládnou vrut. Vím, že stál jsem sám. Můj spis – tlustý sáhodlouhý hanopis přísahám. Sám pravdu svlíkám a vnímám každý kout, ten útes nejde obeplout. Nechci už se žít, chci se jen hrát. Vím proč, vím jak, prostě jim lhát. Snům dál se mstít a vítězit a vítězit, vím proč jsem hrál, jsem na dně, ale snad zas můžu vstát. Pryč černou dírou, porvat se s vírou, že svá slova uhlídám. Soudí mě přísní, když každá z lží zní jako když lámu prázdný rám. Vždy všeho s mírou, já nejsem hero, jenom stále stějně přísahám, já přísahám, chtějí-li pravdu, můžou ji znát. Nemůžu jít a další den rozednít, kdy zvony měly by znít, vždyť už je slyším jak skřípou. Nemůžu jít a projít tisícem sít, ty dveře jdou otevřít, mou vrstvu neodrýpou. Sám pravdu … a tak se zmítám v těch vlnách, které tvoří proud, já nechci odmítnout. Budu se jen žít, nechci to hrát. Vím proč, vím jak, prostě jim lhát.