Souzen(a) (Forrest Jump)

Pojď dál, zkus mi rozříznout dlaň, neustáls svoji slabost, teď vstaň! Rzevíráš svou tvář, hlavě vtírá se děj, zmizel Tvůj přítel snář, osud nevyčteš z něj! Zíráš, neslyšíš, uhýbáš stínu, mísíš bolest a stesk ve svůj lék. Dávno ji vnímáš – figurku z cínu, spálí ji žár a zdroj je Tvůj vztek. Soud, už vnímáš proud – to mysl stůně. Soud, svou slabost topíš v jejím lůně. Soud, stěn výkřik dusíš ztuhlou dlaní. Soud, když poddaní i nepoddaní řvou. Teď zkoušíš vznítit svý já a dál se ptáš, proč zvíře v Tobě neumírá. Zas toužíš ho skrýt, ale cítíš – Tvou kůži sdírá, jsi sám a sám jsi tím, kdo bránu chtíče otevírá. Soud, už vnímáš … Zíráš … Soud, tak pojď a snaž se ztratit v boji. Soud, jež vynášíš Tvou pýchu kojí. Soud.