To jsem já ten kovboj (K. T. O.)

Tak se potloukám sem a tam, nemám ani s kým jít a kam, už zpaměti znám tady jména všech tříd a parků. Z mejch voňavej dní zbyl jen pach, svůj osud jako stepní prach vleču dál na patách, copak tu vůbec někdo tuší, že bych upsal ďáblu duši, abych jak se má a sluší až ke hvězdám sáh. To jsem já, ten kovboj, co mu riziko je hrou, že ho zvou ke všem rodeům. To jsem já, ten kovboj, co mu hvězdná sláva bariér nahradila tátův dům a tvrdě platí daň svým snům. Mně už nevadí tak, že mám hlad, že jen z dobrodiní mám kde spát a že záplaty v šatech řvou po jehle s nití, to já spíš teď mívám strach, že nezahlídnu včas ten práh nadějí v temnotách. Copak já vím v týhle chvíli, jestli mám jak dřív dost síly, abych ze svý herky bílý až ke hvězdám sáh. To jsem já, ten kovboj, co mu riziko je hrou, že ho zvou ke všem rodeům. To jsem já, ten kovboj, co mu hvězdná sláva bariér nahradila tátův dům a tvrdě platí daň svým snům. To jsem já, ten kovboj, co mu riziko je hrou, že ho zvou ke všem rodeům. To jsem já, ten kovboj, co mu hvězdná sláva bariér nahradila tátův dům a tvrdě platí daň svým snům.