Jaroslavu Hutkovi (Merta Vladimír)

Jakýsi písničkář se ztratil vykázaný z hranic své vlastní země na zádech nesl denně bídu lidí viděl svět příliš temně Lidé odešli pracovat a den se krátil a každý v duchu chtěl aby se vrátil poslal mi k svátku košík ovoce Gorkého povídky a hrst rodné země a já mu zase na oplátku poslal pohlednici se Švejkem a s Hradčanama zaplatil jsem poštovné a pošta to vrátila zpátky ke mně Psal jak je lehké odjet na západ být svobodný a volný a nic nechápat chtít zapomenout na křivdu a na ženu a na změnu na kterou každý z nás kdysi přísahal Nikdy nezapomenu Miloval zem kterou vlastní vojsko haní sbíral včelí med do svých dlaní na potkání rozdával svůj příděl těm které znal těm které nenáviděl Na stole nechal ležet otevřené psaní oběti tlumí vlastní hlasy nachýlení jdou k volbám na věčné časy ne není lehké odjet na západ mít svobodu být volný a nic nechápat Je nutné zapomenout na ženu a pokusit se zapomenout na změnu na kterou kdysi každý z nás přísahal Nikdy nezapomenu Poslal mi k svátku košík ovoce Gorkého povídky a hrst rodné země a jeho ukradené nápady budou vlát po delším čase v cárech z cizích praporů na cizí kazatelně A my nachýlení půjdeme pracovat uprostřed vlastní země a budeme vidět svět a vlastní budoucnost jako on před lety poněkud temně poněkud temně