Smírčí kameny (Kmotr)

Tajemný rituál v dešti Půlnoc jej svírá ve svých kleštích Kůlem se zatlouká kámen Do tvaru kříže žula vstane Déšť do očí se dral Vítr sílil a větve rval Půlnoc tajemný rituál A kámen co zůstal tu sám, stát Neznámý na kraji lesa do čela kříže nápis tesá pokorou slova znějí prsty se strachem, zimou chvějí Déšť do očí se dral Vítr sílil a větve rval Půlnoc tajemný rituál A kámen co zůstal tu sám Málokdo zřejmě tuší Jaký stín nosil hříšník v duši Kdo tesal tento kámen Dávno to břímě sejmul z ramen Déšť do očí se dral Vítr sílil a větve rval Půlnoc tajemný rituál A kámen co zůstal tu sám, stát Stávají při polních cestách Jak němí svědkové činů, místa jednou se rozpadnou zřejmě (však) příběhy lidí jsou stále stejné příběhy lidí jsou stále stejné příběhy lidí jsou stále stejné