Rubikon (Kryštof)

Přes vlny Rubikonu k tobě výš jako když stoupá rtuť skrz Amorovy šípy ucítíš jak se ti napne hruď Potichu krásttvůj stín za záclonou když tužby ve mě tonou jsem srytý mezi patry vysokých jak Tatry a zmást tvůj pohled do kukátka den je dlouhý,noc je krátká jsi důvod pro sonety vrytý v kastaněty Přes vlny Rubikonu k tobě výš jako když stoupá rtuť skrz Amorovy šípy ucítíš jak se ti napne hruď Tiše se snést a vpít se do koberců jak poslední ze šílenců osahat tvé stěny jako kousek pěny po tobě stéct a v podkolenní jamce spát jako lupič v bance jsi důvod k odpovědi proč jít ke zpovědi A LHÁT a kát se přitom na dvakrát LHÁT a stát dál v příšeří LHÁT a každým pórem těla sát vůně z poddveří tvoje vůně z poddveří Přes vlny Rubikonu k tobě výš jako když stoupá rtuť skrz Amorovy šípy ucítíš jak se ti