Zrcadlení (Kryštof)

E Hmi D E Hmi E E Hmi F# 1. Do perutí v konečcích řas, E Hmi F# jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz, E že cítím ztrátu, ve svém aparátu, Emi To ticho před bouří, co zebe víc než vanilkové nebe. E Tři plus milión sto básní, Hmi F# že napíšu zas G A Hmi A a můžeš se dívat a vstupné si nech Hmi A G A Jen když mé tělo orosí dech. D A R: |: Už dobře znám to tiché hřmění Hmi F#(D) kdy zrcadlením se vrací Hmi(G) to co ztrácím... :| 2. Do perutí v konečcích řas, jak z telefonních tónů vypustím hlas. Že chci příjmout linku, jen na chvilinku, než sečtu kresby letokruhů, já z knihy ohrožených druhů. Já milenec něžně brutálních krás a můžeš se dívat a vstupné si nech, jen když mé tělo orosí dech.. R: Emi A G Hmi G Emi A G Emi Hmi E Mezihra: E Emi Do perutí v konečcích řas E B Hmi jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz. R: