Hanka naposled (Nedvěd Jan)

Ami9 1. Slyším déšť, paprsky sluneční, slýchávám u nás pod horou, trávu růst a listy vyprávět, z komínů kouř jsem slyšel plout, C s tebou stát můžu tak blízko, že, že až se skoro dotýkám Ami9 a stejně neslyším i když už křičíš snad, E bude to tím, že nemám rád. 2. Vyprávíš a jak by vítr šel, jenom to hučí do uší, o sobě, o sobě, o nikom a nikdo neví, netuší, za čím jdeš a co si chtěla tím vším a vlastně komu, co a o čem říct a já jen poslouchám a marně přemýšlím a smutně slyším, že zas nic. A R: Necestou cestou a přes kopce k nám neláska přišla, tiše zlomila rám E na starých barvách něžně malovaných nitky nadělaAla, tam v rohu obrazu je jedna z těch chat, vzpomínáš petrolejka, svíčky a hlad a deky na zemi, až k ránu ten chlad, ne, nevzpomínáš. 3. Ze stébel odlétá babí léto listy hnědnou, co jsem psal, smíření, odpustky za léto, čas silných slov nám lásku vzal a tak tu ze dvou rtů tolikrát zlíbaných nezbydou stíny nic než strach, kdo komu ublížil a jestli přejde to jak staré míry ručních vah R: 2x…