Když... (Landa Daniel)

Emi D G D G H Emi Emi D G 1. Když se mysl zraněná zřítí do hlubin D G zřítí do hlubin H Emi a z barev je stín. Když je hlava skloněná a zapůsobil blín, zapůsobil blín, klín vyráží klín. H R: Tiše se bojíme zachránit vadnoucí růže, G D G marný je čekání, že někdo nezištně pomůže. 2. Ztrácíš právo něco si přát, když se vzdáváš, ze strany na stranu vláčet sebou necháváš. Když co přijde dál je nejasné a ty nemáš už co říct, tak nečekej víc. Když tvá víra pohasne a pobledlá je líc, jdeš konci vstříc. R: Tiše se bojíme... Gmi F B 3. Když tvá vlastní vůle má zlomený vaz, nemůžeš se hnout D Gmi a uvolnit z pout. Dej ti, Bože, sílu zas na koně nasednout a opustit kout. D Bojuj a pak možná zachráníš vadnoucí růže, B F B nečekej marně, že někdo nezištně pomůže. Nenech se ke zdi otočit a nenech se oslepit, dej růžím pít. Neboj se na cestu vykročit, pak zas můžeš snít a pro ty sny žít. Asmi Gmi Asmi Gmi