Kouzelná noc (Sen noci svatojánské) (Bokomara)

Stromy se odvážně dopředu sklání a čas se rozchází rozvážným krokem tma spolkla chodníky na černé stráni jen světlo prosvítá v štěrbinách oken Dva stíny na obzor váhavě vkročí a Měsíc odráží dvě tváře bledé jako dvě veliké a modré oči vlévá se do sebe Svratka a nebe Rozpaky v pohledech stranou a dolů jména svá rozpustí do kůry nožem z Mediánek nahoru na Kraví horu srdce zastaví o každý kořen Pohled dlouhých řas a orosené čelo pod tíhou noci už je síly opouští ona vidí hlas a on slyší tělo ve sladkém parfému prsty rozpouští Srdce se zadýchá uprostřed běhu silou se rozlilo jak modrý bazén a v trávě třpytí se co vločka sněhu semínko Vesmíru dopadlé na Zem Co z toho může být – sonet či román než vítr otočí neslyšně stránku a v ní si ustýlá Panna a Toman démoni vzbouzí se z těžkého spánku Oberon rozjímá zklamán a zmaten jaká že kouzla se tuto noc dějí Thesseus vrací se do horkých Atén dvě duše pod stromy zimou se chvějí Ona spatří hlas on uslyší tělo až ráno zastihne je v tichém objetí nocí tiká čas čtvrt a půl a celou a každá vteřina je víc než století