Něco k obědu, něco k večeři (Král Krysa) (Bokomara)

Rozbitá váza dá se vždycky nějak slepit a každá kostka ledu jednou roztaje i každá kocovina dá se něčím přepít kolik chceš cukru můžeš vhodit do čaje můžeš se odevzdat dnům tak jak volně plynou nebo si prohlížet celou noc pod peřinou v herbáři usušené lístky z tramvaje Můžeš si lepit náplast kde tě bota tlačí a stavět barikádu z židlí u dveří nakonec stejně přijdeš na to že ti stačí jen něco k obědu a něco k večeři Každý den potkáváš se u jednoho stolu chystáš se k rozletu a pak se ukáže že jako zip jezdíš jen nahoru a dolů že dávno zapadl jsi přesně do drážek budík řve každé ráno do práce a klusem ať stihneš v automatu dát si vodku s džusem abys měl do života špetku kuráže Polykáš útržky vět a možná jsi radši že těm tvým moudrým pravdám nikdo nevěří naoko bráníš se si přiznat že ti stačí jen něco k obědu a něco k večeři Naposled v osmé třídě choval jsi se vzpurně že každý strůjcem svého štěstí přece je od těch dob párkrát skončil tvůj hlas v něčí urně pak jsi šel domů a dál se nic neděje tvůj vlak si drncá všichni kolem někam jedou ty jsi na cestách ty cesty ale vedou jenom tam kde jsou položené koleje Ještě je naděje škoda že nejsem mladší říkáš si já se ještě jednou předvedu a kdyby ne tak vlastně docela mi stačí je něco k večeři a něco k obědu