Po horách (Bokomara)

Ten příběh dál Zdá se mi každou noc Ten příběh dál šeptají lístky bříz dám vale ulicím tak týden chci být sám tam blízko oblakům tvůj pláč přechodím R: v tvých dlaních schoulená ještě láskou voňavá tvůj bílý cherubín nevěru přiznává když padá hořký déšť na sladká trápení duše se rozpustí a nebo zkamení nebo zkamení ... pod horou bělavou snad dívka - víla snad nevěrně nevěrná v zoufalství sedmkrát vrátíš se - odpustí sám do ohně kdo sáh mlčím ze spaní a blouzním po horách R: