Pražce (Brontosauři)

E A 1. Máš na patách kus dehtu, to od pražců, cos' šlapal tmou, F#mi E jak vydech' jsi si, když jsi nechal všechno špatný za sebou, A ta špína cesty posvátnou má vlastně tvář, F#mi E proti všem špínám, cos' tam nechal, svítí nad ní svatozář. E R: Jdou nocí a pražce se houpaj' a do kopců stoupaj', maj' měsíce stín, A maj' naruby snad život svůj, E jak děti chtěj' si hrát. 2. Tam smáli se ti všichni, tady si tě každej ctí, snad proto, že jsi jeden z nich, jeden z nich, a každej to ví, a možná umíš s lasem anebo vařit dobrej čaj, ta hra má jméno "člověk", tak ji nezkaž, jdi a hraj. R: