Potopa (Sekvoj)

Povodně z hor prý přicházejí k jaru, z hor vysokých, přes tvou stráň. Jaký že proud to vyryl ostrou spáru na tvou dlaň. Peřeje hlásí nejnovější zprávu, co věru stojí za poslech. Že zestárla jsi a že nejsi v právu - nemáš břeh. Už zase pádí voda po kamení. Ptáš se jí marně: "Nač ten spěch?" Ta neporadí, pro tu nutné není mít svůj břeh. Sníh právě taje. A je zablácená. Neprýští z ráje, pánbůh chraň. Ta řeka tvá je, lásko, i ta cena - tvá je daň. Cynický úsměv ti na rameno klepá. Cítíš, jak zkřehlou má dlaň. Za to žes byla a nebyla dost slepá, to je daň. Lásko, poražená svojí vlastní zbraní, pýchou nestrážená, mysli na pokání. Lásko odvážená pouhé víry váhou, Lásko poražená vlastní silodráhou. Povodně z hor prý přicházejí k jaru, z hor vysokých, přes tvou stráň...