Probouzení (Sekvoj)

Kámen co tvořil kruh, oheň co teplo dal modrej akord z trávy stoupá vejš. Zůstává v nás pečetí z kouře pláč, hvězdnej pás. Na mapě hnědej pruh sevřenej tichem skal slunce je tu o poznání blíž. Tak proč se bát závratí co jsme zač je teď znát. Divný ptáci táhnout krajem až jde z toho strach nežijeme, jen si hrajem křičte na poplach křídla svěšený, dospělí, přesto v snách. Kámen co udeřil, oheň co vzal si daň zrezavělej akord falší zní jak polykáš Prokletí vlastních snů, když se ptáš. Kdo mapě nevěřil, o skály odřel dlaň zkoušel slunce hledat tisíc dní a teď to máš. V zajetí vlastních snů zůstáváš. Divný ptáci táhnout krajem až jde z toho strach nežijeme, jen si hrajem křičte na poplach křídla svěšený, dospělí, přesto v snách.