Vlídný kout (Sekvoj)

Hej, kamaráde, tak vstávej, neusínej vím, že ta noc byla těžká, osud zlej na pobřeží ještě ční ten vrak kdo uvěří, že byl lodí tvou nikdy před tím jsem nevěřil na zázrak ale teď vím, že je div, že ještě dýchám. Chtěli jsme najít tu zemi, tenhle kraj o kterém legenda říká že je ráj tak jsme vysnili zem, kterou's najít chtěl a navzdory všem my pluli jí vstříc když přišel den, kdy's na ni vstoupit měl poprvé viděl jsem lodníky dojaté krásou. Tou dobou legendu sám jsem pročítal ve starých písmech se praví, co přijde dál pozemský ráj není k dostání a žádný muž ho neokusí oheň a dým tu zemi ochrání ode všech zpupných a pyšných i zvědavých tváří. Řekni, proč nepřišel rozkaz dále plout a proč jsi to místo pokřtil Vlídný kout teď pustinu jen popel přikrývá tady nevyhrajem, není kam jít zbylo nás pár, šancí ubývá a kletba krutá se točí nad životy přátel. Hej, kamaráde, tvá ruka neživá chladnější než mořský příboj se mi zdá a zas vulkán zní, slunce zakryl dým je nadlidský boj zůstat tu sám štiplavý kouř a proud lávy s ním mi cestu kříží, odřezává. Nevychází, slunce nevychází, slunce nevychází...