Černé slzy (XIII. století)

tisíc roků v temnotách jsme odsouzeni žít zlomená jsou naše křídla, nevzlétneme víc nad tím vším se vznáší anděl milosrdný nám svými křídly víří prach, v kterém vše zaniká V nocích povstal Nosferatu se svým údělem. Svou tvář zpatřil v zrcadlech, rozbil je kamenem. Vítej v dobách utopie, gotiky a snů přežijem či zahynem až v konci našich dnů...? Náš je úděl temných stínů, v noci bloudit po hvězdách. Všichni přijdou až se setmí, černé slzy na řasách. Pod závojem absolutna dřímá nový věk hříšná města, časy her a náruč nevěstek. Žádné touhy po poznání, žádný nový zvrat Ikarův pád pro člověka, antihipokrat Náš je úděl temných stínů, v noci bloudit po hvězdách. Všichni přijdou až se setmí, černé slzy na řasách. Pod závojem absolutna dřímá nový věk hříšná města, časy her a náruč nevěstek. Vítej v dobách utopie, gotiky a snů přežijem či zahynem až v konci našich dnů...?