Zrcadla (Sekvoj)

Od rána samej pech lepí se na mý záda smůlu mám na prstech a z těch mi všechno padá zrcadlo na kusy, iluze na maděru zbytečný pokusy ztratit se v pološeru. Ne že bych se snad bál sedmi let neúrody střepy jsem vyhodil do dřezu na nádobí vidím se pod vodou, z kohoutků do mně buší kapky se rozplesknou a pořežou mi uši. Střepy jsem nevyhodil, snad by jich byla škoda den s nocí dozávodil a zase stoupla vod ještě jsem nedostavěl mozaiku vlastní tváře hledám ji nedočkavě jak akord na kytaře. A pak mě napadlo, že je to rozuzlení rozbitý zrcadlo nabízí vyřešení zbavím se převleků, zbavím se cizích vlivů jak v novém obleku vrhnu se do odlivu. Až budu novou tvář ze střepů staré lepit dám úsměv pod polštář dřív než se začne třepit sto očí otvírám a přece nedohlédnu je konec přetvářkám a tvář mám zase jednu. Střepy jsem nevyhodil, ......