Vítr z Karpat (XIII. století)

V temnotách teď měsíc září Slunce skrývá svoji tvář Cáry mraků deštěm zdobí A blátem cesty sama klopýtáš Nový den se v slzách rodí Oblékáš svůj černý šat Vlasy havranů ti září A polibek hladí jak vítr z Karpat Zase ptáš se, jak bůh soudí Co je hřích a úděl náš Jenom ticho provází tě A odpověď v sobě ukrýváš [:K ránu opět svíce zhasnou Deštěm noci přicházíš Na tvůj oltář slzy spadnou A modlitbou mě ze sna probouzíš:] Přicházím jak měsíc vlků Padá anděl na tvůj klín Někde v tmách se úsvit rodí A vítr z Karpat polibek přináší