Stríbrná svatba (Budoár staré dámy)

Vzduch se chví jak živé tělo. Klaní se před námi na křídě tištěný les. Spi Ve výši tvých byzantských očí nahmatám poslepu ve svislé zeleni pryskyřné pečeti bláhové libosti Růst do nebe, ač není. Na kříži obor pne se po vesmír Rachmaninovův klavír, po krk zalitý vařící, černou zvěřinovou krví. A v leklém brusinčí cuká se sladký nůž. Kolik je asi hodin, Úzkosti? Na tácech jezer tma jak černý kaviár- věším ti nad hlavu zelený plísňový obraz. Spi. Jen ještě zaklapnout v pudřence první sníh. Jen ještě do hrsti srst šelem šlechetných. Neb nejvíc zatěžko mi utřít po svících a uspat ruce své, tvé prsy kuřátkové. Jen ještě obrátit zrcadlo ke stěně. Jen ještě oplakat tvé spadlé ramínko, tu nejkrásnější katastrofu světa. Kolik je asi hodin, Úzkosti? Na tácech jezer tma jak černý kaviár- Kladu ti do temnot tvé spící náruče svůj příští holý život. Spi.