Břicho (Andrtová-Voňková Dagmar)

E To břicho bylo jak srp A zaťaté do proudu kosilo vlny a ty padaly podťaté na dno vstoupila jsem do nich a ony mně požádaly o vodu a já ji stejně nemohla zastavit šlo mi to samo a snadno měchýřek plic vedle hlavy mi dal vlastnosti ryby a skutečné rybě vlastnosti člověka v továrně na plátno se tou dobou rozjížděly stavy a v trojůhelníku poblíž Floridy selhala střelka páky, písty a kola mé krve se daly do pohybu zajely mi do těla jako ocelové nože v tu chvíli jsem si vzpomněla na Jonáše a na rybu a opakovala jsem si jen cože, cože ouu .. Nekonečně daleko i blízko mozek mé hlavy číhal na tu vteřinu jako hladová zéva v jeho jícnu jsem uviděla všechny své představy vybělené zbytky kdysi krásného dřeva předtím i potom muž v letech vyplňoval sportku jednu z posledních v životě a že tak dobře rozumněl řeči dřeva v katrech myslel, že je nejmoudřejší na světě jeho žena mu pak přinesla talíř domácího zelí dívala se jak jí plná pokory a obdivu v dlaních jí ležely mozoly jako živé včely házela mi je ze stolu jako obživu páky, písty a kola mé krve se daly do pohybu zajely mi do těla jako ocelové nože v tu chvíli jsem si vzpomněla na Jonáše a na rybu a opakovala jsem si jen cože, cože ouu .. Tehdy jsem ucítila první bolest vody i když ve skutečnosti až daleko později někde za zdí hrálo rádio pochody o míru, svobodě o naději v tu chvíli ta žena začínala být sama to když muže za stolem polil ledový pot a mně mezi nohama proplul život poprvé tak a né mezi rukama páky, písty a kola mé krve se daly do pohybu zajely mi do těla jako ocelové nože v tu chvíli jsem zapomněla na Jonáše i na rybu a opakovala jsem si jen cože, cože, cože, cože ouu ..