Duj, větříčku (Andrtová-Voňková Dagmar)

Duj, dujduj duj, dujduj duj, duj, větříčku Vysoko doleť kam mně nelze nebudeš jediný, jediný, jediný kdo mi musí scházet kdo mi musí scházet jestli vůbec schází dívám se na nebe jak mrak za mrakem přichází odchází, přichází odchází, přichází odchází Duj, dujduj duj, dujduj duj, duj, duj Vysoko slétaš kam mně nelze můj let střemhlavý střemhlavý, střemhlavý nemíří k obloze za šedivou myší za dnem po dni ze tvé výšky výšky, výšky zdá se můj hřbet všední všední, všední Duj, dujduj duj, dujduj duj, duj, duj Já ti nezávidím že prach cest zdviháš já vím jak za nocí dlouhých dlouhých v komíně naříkaš meluzína to je jenom meluzína má píseň větříčku jako by nebyla jiná jiná, jiná, jiná, jiná Duj, dujduj duj, dujduj duj, duj, duj, duj