Háje (Andrtová-Voňková Dagmar)

Loukou, lesem, bystřinou jak bílé nohy letí světlé mráčky krajinou a luna nad perletí pamětí mé krajiny kde vystupují ze hlíny mocné jarní byliny háje, kde kvetou háje Slunci ležím v rukou a v srdci mi tlukou dávné jinotaje háj háj háj háj haháj hou háj .. Slunci ležím v rukou a v srdci mi tlukou háje, rozkvetlé háje Nebe leží na lžíci vlahé lesní louže loukou běží za přeslicí parohatý bůžek pamětí mé krajiny jež jako mocný šém má z duhy diadém háje, kde kvetou háje Slunci ležím v rukou a v srdci mi tlukou dávné jinotaje hóhohohohó .. .. háj, háj, háje háj, háj, háje ..