Nádech (Andrtová-Voňková Dagmar)

Hladino říčky ty se v obloze zhlížíš nebo se právě ona do tebe říží tolik třpytu a záře světlo vlnky, když váže a do očí vchází ten nádherný zážeh ten nádherný zážeh když do očí vchází je to jak nádech i pro kytku z vázy a je to jak nádech který chytily listy a hřeje až v zádech jak kříšťál je čistý Hladino říčky, jak zachytit chvíli když den se chýlí k plameni svíčky tolik třpytu a záře světlo vlnky, když váže a do očí vchází ten nádherný zážeh ten nádherný zážeh když do očí vchází je to jak nádech i pro kytku z vázy a je to jak nádech který chytily listy a hřeje až v zádech jak kříšťál je čistý