Vyhozený blues (Andrtová-Voňková Dagmar)

A D A D A D Kostkovaná deka A D a uschlý loňský kytky A D po dešti mě čeká A D kus mokrý omítky A D a bedna s knihama A D a okno s pihama A D a slunce, který tady chodí F#mi vzhůru nohama A D A D Na zdi visí hrábě jak pierot se zubí a místo záclon navlíknutý vymačkaný tuby a prošlapaný hrnce a dávno hluchý zvonce tak tady bydlím já a nocí vyhozený slunce A D A to je mý blues rezavý A D a to je mý blues děravý A D tak to je mý blues vyhozený A D nepotřebný blues Snad nejsem proti srsti všem pegasům a lyrám když místo plastik oceněných popelnice sbírám i gypsy starý střádám a mozaiky z nich skládám a věřte, smysl pro abstrakci vůbec nepostrádám A sbírám zbytky jídel co lidi nedojídaj a gobelíny z ubrusů co na nich děti snídaj a propálený pláty a zrezavělý dráty to všechno tu mám uložený pátý přes devátý A to je mý blues rezavý a to je mý blues děravý tak to je mý blues vyhozený nepotřebný blues Mám ráda tyhle věci co lidi vyhazujou i starou botu co si třeba někde zujou ty věci mluvit umí a kdo jim porozumí těm možná je i blues, co zpívám něčím povědomý Vždyť lidi jsou ty věci a věci jsou ty lidi a slunce nocí vyhozený stejně klasy sklidí