Láska v proudu řeky (Komunál)

Ledový vítr, zeď mezi námi, tvůj cit proud řeky odnáší. Tisíce slov, jsme si přísahali, zbyli jen prázdné otázky. Já vím, že nebyl jsem tím kdo dával lásku znát. Já vím a trápím se tím místo krále hlupák. Večery dlouhý, pohádky před spaním, dvě malé duše hltají děti jsou dar, všechno nebylo zlý, rukojmí našich selhání. Slyším, že rozsudek zní děti zůstanou u mámy já vím, že budeš lepší přesto teď nevím, co mám říct. Studenou chodbou půjdem dál, každý ve svým rohu budem stát cizí lidi, v cizích představách, teď opouštíme sál. Chci ti říct, že chci vrátit čas, podávám ruku, ty jí odmítáš tak alespoň lásko, ať štěstí máš, ať se odrazíš ke hvězdám. Ke hvězdám. Studenou chodbou půjdem dál, každý ve svým rohu budem stát cizí lidi, v cizích představách, teď opouštíme sál. Chci ti říct, že chci vrátit čas, podávám ruku, ty jí odmítáš tak alespoň lásko, ať štěstí máš, ať se odrazíš ke hvězdám.