Vejmelkova cesta do Chocně (Wenki)

C F C G Když jdeš lesem, tam co říčka, tak čarokrásně šumí, C F C G a zapomeneš na trable a všechny svoje zlosti, C F C G mech s jehličím i tvoje kroky milosrdně tlumí, F G G7 C a slyšíš vrzat všechny svoje starý, dobrý kosti. F C R: A dál kráčíš loukou a polem, Ami F G sníš o klidu, přátelství, Emi F C vážka vzduchem, letí kolem, Ami G C lidem nosíš dobrá poselství. Torna tlačí na zádech a do rytmu se houpá, a štěstí se ti ve tvém srdci, tiše usídlí, támhle v řece, u splavu, se nahá holka koupá, ty přemejšlíš, kdo pak jí asi záda namydlí. R: A dál kráčíš ................... Ptáci zpívají si v korunách, těch nedozírnejch stromů, ty v modřínovým háji klidně hodíš svoje záda, a nepospícháš nikam, nemusíš v neděli domů, a stejně jak ty jí, i příroda má tebe ráda. R: A dál kráčíš ................... Pak kamaráda pozdravíš, co náhodou jde kolem, když potřebuje, pomůžeš mu, taky hrozně rád, a na pařezu posvačíš, jak za kuchyňskýn stolem, zas připadáš si jako kdysi, když jsi býval mlád. R: A dál kráčíš .................. A když se soumrak na kraj sklání, tornu vybalíš, a za chvíli už oheň šerem tajuplně září, otevřeš si lahváč, boty mokrý vysušíš, a uvědomíš, jak krásný je i to tvoje stáří. R: A ráno zas budeš kráčet loukou a polem, snít o klidu, přátelství, koukat na vážky, co lítaj kolem, lidem nosit dobrá poselství. F C Tak buď s Bohem, starej, dobrej kamaráde ......