San Francisco (Zícha Vojta)

A D A 1. Tak se tak nějak sám světem potloukám, D C#mi nemůžu říct, že někdy dlouhou chvíli mám, D A F#mi do San Francisca spěchám, hrozně daleko to mám, D někdy přemejšlím jestli dojdu, E ale nikdy nejsem tak docela sám a sám. 2. Vzpomínám jak doma slunce zapadá, vzpomínám jak to mraveniště lidí vypadá, a když nedojdu po svejch tak k ní se třeba dám, jen abych uviděl ještě tohle město, pochybuju o tom ale silně sám. 3. Prvnímu hostinskému ve Frisku dolar dám, jen tak aby pochopil, že konečně jsem došel k nám, pak dám si nalejt sklínku až do rána budu hrát a taky vyprávět jak jsem prošel svět a jak se stejně člověk domů vrací rád. 4. Z dlouhý cesty na patách puchejř mám vždyť já chci pořád ještě dojít k nám teď v dáli vidím světla, je to San Francisca zář už abych dorazil a pozdravil svýho města, hou, toho svýho města známou tvář.