Scéna 04 (Mrazík)

Vypravěčka Jak dlouho se toulal Ivan po širém světě, o tom nic nevím. Jisté však je, že došel do dalekých a neznámých krajin, kam se jiný člověk nedostal. Cesta se chvílemi ztrácela. Bohatýr ani nevěděl, kam ho nohy nesou. Byl unaven a hledal místo, kde by si odpočinul. Když přejde horský hřeben, uvidí krásné údolí. V odpoledním slunci se třpytí hladina malé bublající říčky s křišťálově čistou vodou. Louka kolem je plná květů. Stromy, rozeseté po stráni, poskytují chladivý stín. Bohatýr se vykoupe v říčce a natáhne se do stínu, aby si oddechl. Ještě než usnune, stačí si všimnout, co roste v trávě hříbků. Ď. Hřib Ivánku. (Ivan vyskočí) (za chvíli se znovu ozve) Ď. Hřib Ivánku (Ivan běží za hlasem) Ivánečku! Ivan Co je? Kdo si tu se mnou hraje na schovávanou? Ď. Hřib Já. (vynoří se dědeček Hříbeček přímo před Ivanem) Ivan Ty? (otevře s údivem pusu) Ď. Hříb Ano, já! Ivan Dědečku, a nejsi náhodou čaroděj? Ď. Hřib Trošičku čaruji, je mi však smutno. Ivan Smutno? (diví se) Ď. Hřib Pojď, zahrajeme si spolu na honěnou. (zaprosí) Ivan S tebou? Na honěnou? (zasměje se) Vždyť tě hned chytnu. Ď. Hřib (zatleská radostí rukama) Tak dobře, když mě chytneš, daruji ti pevný luk a hbité šípy. Platí? (Jen to dořekne, zmizí v březovém houští. Za chvíli se ozve) Kuk! (za velikým kamenem, pak zas kus dál u jeskyňky, pak znovu u borovice. Ivan běhá od jednoho místa ke druhému.) Ď. Hřib Nechytil! Nechytil! (volá radostně) (Ivan začně běhat ještě rychleji, není to nic platné.) Ď. Hřib Tak, co chytíš mě? Ivan Vyhrál jsi. Ď. Hřib Jsi chlapík! Za to, že jsi přiznal svou porážku, dám ti to, co jsem ti slíbil. (důstojným hlasem) (Na velikém plochém kameni najednou leží krásně vypracovaný luk a ozdobné šípy.) Ivan Ó to jsou kouzla! (překvapeně) Ď. Hřib Odpusť, já to jinak nedovedu. Ivan Ty jsi opravdu čaroděj! (sebere luk a šípy a vykročí na cestu) Ď. Hřib Ivane! Ivan Co je? Ď. Hřib Vrať se. (důrazněji) Ivan A proč? (diví se) Ď. Hřib Na to hlavní jsi zapomněl! Ivan Na co? (neochotně se otočí) Ď. Hřib Zapomněl jsi starému člověku poděkovat a k zemi se poklonit. Ivan Nerad se klaním hned, to potom bolí hřbet! Ď. Hřib Ivane, Ivane. (lítostivě pokývá hlavou) Ivan Ať se ti medvěd klaní až k zemi. (posměšně zakřičí z dálky) Ď. Hřib Bude po tvém, Ivane (povzdechne si) medvěd se mi pokloní až k zemi a ty při tom ohneš svůj hřbet!