Matikář - naučíme matematiku. Každého.
Betano.cz - nová česká sázková kancelář

Scéna 05 (Mrazík)

Vypravěčka Krajina, kterou nyní Ivan prochází, je divoká. Údolí se střídá s horami, holé skály s lesy. Ivan musí přebrodit řadu říček, obejít skalní jezera. Třetího dne po setkání s dědečkem Hříbečkem dorazí ke strmé skále. Ani by si jí nevšiml. Když tu náhle je osvětlena slunečními paprsky. Objeví se na ní nápis: Tvůj osud tě nemine! Jenže Ivan je bohatýr a do školy nechodí, tak nápisu na skále nevěnuje moc velkou pozornost. Zato si hned všimne hejna divokých husí, letících na obloze. Nemíří luk a vystřelí. Šíp zasáhne poslední z hejna. (Když Ivan zvedne zastřelenou husu, aby vytáhl šíp z dlouhých per na letkách, vytrhne jedno péro. Spadne na zem, pak se najednou samo od sebe zvedne a zamíří k březovému háji.) Ivan To není samo sebou. (a vydá se za ním) Nastěnka Proč kukáš, proč kukáš, žežuličko, že nemám žít dlouhý čas, nekratičko ty nevíš, co je život celičký žít sama, jen sama, bez matičky (Ivan se zastaví a čeká. Za okamžik vyjde z březového háje mladá, krásná dívka. S vahadlem a dvěma okovy míří k lesnímu potoku pro vodu. Zpívá ještě jednu sloku své písně:) I břízka neroste bez sluníčka nikdy mne nelíbá má matička život má milá žežuličko skončí se, skončí zakratičko Ivan Ta musí být moje (v duchu). Dobrý den, děvče. Nastěnka (stydlivě skloní hlavu) Ano. Ivan Dobrý den, krasavice. Neboj se mě, moje milá. Podívej se na mne, jen se podívej! (Nastěnka však stále klopí oči k zemi.) Ivan Nelíbím se ti? (s milým úsměvem) Nastěnka (pousměje se) Nemám čas si s tebou povídat (špitne tichým hlasem). Ivan A co máš na práci? (vyzvídá) Nastěnka Zalévám suchý pařez. (krátce) Ivan To budeš dlouho zalévat? Nasťa Tak dlouho, až na něm vykvetou květy. Ivan Květy? Nasťa Macecha mi to nakázala. Ivan Máš zřejmě náramně zlou macechu. Nasťa Ale ne takovou jak to obvykle bývá. (smutně) Ivan A jak ti říkají? (vyzvídá) Nasťa Jmenuji se Nasťa. (zapýří se) Ivan Nasťa. (láskyplně) Nasťa Říkají mi různě, tatínek mi říká - Nastěnko. Ivan Nastěnko. Nasťa Sestra mi říká Nasťo a macecha mi říká - ty čarodějnice, ty zmije jedovatá. Ivan Moje milá, vezmi se mě za muže! Nasťa Bereš to zhurta. (s úsměvem) Ivan Nelíbím se ti? Jsem přece mladý a hezký. (myslí si, že ho nechce) Nasťa To je pravda, jenže se k tobě nehodím. (špitne) Ivan A proč? Nasťa Chvástat se neumím. (mírně ho usadí) Ivan Copak já se chvástám? Abys věděla, všechno dokážu! Nasťa Tak dokaž. Ivan Za pluhem jsem zdatný a v boji obstojím. Umím tančit i pracovat, ryby i zvěř lovím rád. (rozhlíží se) (Uvidí medvědici s medvíďaty.) Podívej se! (Rychle sejme luk a nasadí šíp.) Tu huňatou medvědici jednou ranou složím! Nasťa Nechej ji! (brání mu) Ivan Á to nevadí! Nasťa Ťapko, Ťapko! (pes štěká). (Využije chvíle překvapení. Nasadí Ivanovi okov na hlavu. - Sundává bohatýrovi okov z hlavy - hrůza, svalí se na zem jako špalek.) Ivan Nasťo! Co je s tebou? Nasťo, Nasťenko... (vyděšený) Ivan (Podívá se do svého malého zrcátka.) Co jsi to se mnou provedla, ty čarodějnice proklatá? (zděsí se, naříká strachem, hanbou i lítostí. Běhá od jednoho stromu ke druhému.) Nasťa Ivánku, Ivánku, já za to přece nemohu. (sklíčená, rozpláče se. Na suchém pařezu vzápětí vyrůstají krásné bílé a červené květy. (Ivan mezitím doběhne k zastřelenému ptáku.) Ivan Já tě střelou srazil a ty jsi mi pírkem život zkazil. (Jeho kroky směřují až ke skále, původní nápis zmizel.) (Teď bohatýr Ivan na skále lopotně čte: Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem! Ď. Hřib Ivane, Ivane, ty palice medvědí. (vedle skály) Ivan Odpust mi, dědečku Hříbečku, odpusť (poklekne, pokloní se) Ď. Hřib Tak vidíš, Ivane, dopadlo to všechno podle tebe. Medvěd se mi klaní k zemi a tvůj hřbet se ohýbá. (pokývá zamyšleně hlavou) Ivan Dal jsi mi ponaučení a teď mi poraď, jak bych se zase stal člověkem? Ď. Hřib Ty chudáku bohatýre, ty palice medvědí, trochu se na sebe podívej, jak jsi vlastně žil! Vychvaloval ses až do nebe, rád jsi měl jenom sám sebe. Pro sebe jsi jen žil a lidem ublížil. Vzpomeň si na Nastěnku, jak jsi jí urazil! Ivan Nastěnku? Ď. Hřib Neuměl jsi vykonat dobrý skutek! To je má odpověď, to je má rada. Dál se rozhodne, zda chápeš nebo ne. Ivan Tady není, co bych měl chápat! Tak půjdu a budu konat dobré skutky! A potom se tím dobrem v člověka zas proměním. (rozběhne se do lesa) Ď. Hřib Ivane! Ivane! Nic jsi nepochopil! Ivane! (marně za ním volá dědeček) Nasťa Dobrý den, kvítky mé, z pařezu rozkvetlé (vyhrknou jí slzy) Každý den chodím k vám, každý den se vyptávám, cožpak jsem se vám omrzela? (kvítky mávají nesouhlasně stonky) Neomrzela? (přestane plakat) Pověste mi tedy dřív, zda-li je Ivánek živ. (květy mávají na souhlas) Žije! (usměje se) Pořád mě ještě tak proklíná? (dává květům čas na rozmyšlenou) Tedy neproklíná? A uvidím se s ním?