Scéna 17 (Mrazík)

Vypravěčka Parta loupežníků se zimomřivě choulila okolo velkého ohně. Aby se zahřáli, někteří se tiskli zády k sobě a ruce natahovali k plamenům. Loupežníci Teď krásně spí, Mrazík, teď krásně spí a lističky mají své nory všechno má své hnizdo a my nemáme nic - nemáme nic jenom les a hory a hrozný hlad trápí nás... Kapitán Ticho! Na místa! Loupežníci Jdeme loupit. (radostný pokřik) Konečně bude něco k snědku. Kapit. Dávej pozor! (Z dálky se ozýval podivný hluk.) Loupež.I Baba přiletěla! (zakroutí hlavou hloupežník, který první spatřil babu Jagu) Kapit. To je ale krasavice. (huhňavě) B.J. Lesní panovníci, lupiči a loupežníci (podbízivým hlasem) teď si můžete přilepšit. Loupež. A jak? B.J. Ve zlatě sto dukátů, stříbra čtyři vědra a měďáků kolik chcete - když svou práci dobře provedete. (hodí mezi zarostlé ničemy hrst měďáků) (Celá horda loupežníků se válí na jedné hromadě.) B.J. Pojďte sem, pojďte (pobídla baba Jaga loupežníckého kapitána) měďáky jsou jenom pro ně, pro vás mám zlato! (zaloví ve svých ušmudlaných a záplatovaných sukních, vytáhne pytlík se zlaťáky) (Loupež. kapitán po něm chňapl, ale baba byla rychlejší.) B.J. Až potom, potom! (odstrčila ruku a zaskřehotala) napřed práci. Kapitán Vy mně nevěříte? B.J. Kdepak, jste moji drahouškové..., (Náhle jakoby něco zaslechne. Přitiskne ucho k zemi, aby lépe slyšela.) Jenom potichu! Jenom potichu! (napomínala loupežníky.) (Když konečně vstane, promluví k bandě lotrů:) Zločinci, pro vás je to lehké dost, pravá maličkost. Brzy pojede touto cestou Ivan se svou nevěstou. Chyťte ho, svažte, trapte, mučte! Jasné? Loupežníci Jasné. J.B. Na svá místa! (zavelela) (Loupežníci se schovali.) Kapitán Máme je! (Na saně se vrhla horda jeho kumpánů.) Nasťa Ivánku. (zoufale) Ivan Drž se, Nasťenko! (pod hromadou dvanácti nemytých těl) Kapitán Tak jak jsme pracovali? (zatahal loupež. kapitán babu za rukáv) Babice, dej peníze. (žadonil) (Babě se platit moc nechtělo. Štráchala ve špinaých sukních, obracela kapsy a při tom uklidňovala netrpělivého loupežníka.) B.J. Hned, hned to bude... (Kapitán si všiml,že už drží měšec v ruce, ale nechce se jí vyndat jej z kapsáře. Obratným hmatem hodným loupežníka jí měšec sebral a rozběhl se k hordě ostatních lotrů.) B.J. Áá, okradli stařenu. (bědovala, pak viděla Ivana pod hromadou těl) Vzdej se, Ivane! Teď poznáš odplatu za svou lopatu! (s napřaženým koštětem se baba rozeběhla, aby Ivana ztrestala) Nasťa Ivánku, bohatýre můj! (žalostně, uvázaná ke stromu) Ivan Opravdu, vždyť jsem bohatýr! (Vstane, rozmáchne se a odhodí hromadu chlapů, ležících na něm.) Babice, s takovým koštětem na mně? (zasměje se, zlomí ho vejpůl) B.J. Košťátko! Zlomil mi moje košťátko! (zanaříkala baba) (V každé ruce drží polovinu létajícího pometla.) (Každou ranou pěstí srazí Ivan jednoho loupežníka. Vasil, nejzuřivější z nich, chce Ivana chytit zezadu a povalit ho. Vtom se ozve rána jako hrom a na hlavu Vasila spadne veliký kyj.) Kapitán Chlapci, to jsou naše kyje! (Začnou padat loupežnické kyje, pěkně na hlavu jednoho lumpa po druhém. Poslední spadne na hlavu kapitána.) Nasťa Ivánku, pozor! (úzkostlivě) (Baba Jaga vezme kus vykotlaného kmene a celá bez sebe zlostí jej chtce nasadit Ivanovi na hlavu. Bohatýr se bleskurychle obrátí a vykotlaný kmen jediným hmatem babě sebere a druhým jí ho narazí na hlavu.) B.J. Ušetři babušku, ušetři Jagušku. (prosí) Ivan Nikdo tě šetřit nebude! (Zatočí s babou dokola, vezme jeden loupežnický klacek, párkrát jí přetáhne po hřbetě a zažene ji.) Nasťa Ivánku! (usměje se a položí Ivanovi hlavu na prsa) Ivan Nasťenko! (pohladí jí láskyplně)