Vědomí člověka (Marien)

Vědomí člověka těžko se vyvléká z provázků, co loutky řídí Zrození dospějí, dle známých kolejí a poznají jen tolik, kolik vidí Že slunce zapadá, čas jsou hodiny, a že se kolejnice v dálce setkají Kdo nechce hlodat kost, či prosit o milost, tančí, jak mu jiní pískají Jak hroši bez kůže, proč člověk nemůže si poslechnout, co šeptá jarní déšť Při tanci uhnaní berou svět do dlaní a vlastní pravdou váží cizí lež Tím nám pořád uniká, proč tančí motýli a kam se na podzim hejna ptáků vytrácí Protřelí životem strouhají mrkev těm, co lapeni jsou v blůzách svěracích Stůj poslouchej, tančíš příliš rychle, Hudba nebude hrát dlouho, věř mi, že až ztichne Bude pozdě hledat důvod, proč jsi jinde, než máš být Kdo Tě opil rohlíkem a kázal, kam chceš jít