Pašerák (Nohavica Jaromír)

Plazím se lesy v okolí Čadce, celníci spí a všechno jde hladce, plazím se tiše jak lesní zvěř, v batohu pašuji písmena EŘ. Za stromem postava. "Heslo? Tu Milan! Máš to tu?" "Ano mám !" "Koľko?" "Tři kila!" "Ej, veľká preveľká je tvoja taška, ľudia sú nasratí na vášho Vaška, nechcú už makčenia tak ako zastara, nechcú už Mečíře, chcú iba Mečiara, chovaj sa trhovo, zníž svoju cenu." "Proboha, Milane, mám děti, ženu. Děti chcou Sunar a žena pračku, já oloupil národ o tři kila háčků, modlím se, ať se to veřejnost nedoví, jinak mě předhodí českému levovi." Milan mě objímá: "Ach, zlá je doba." Pláče on, pláču já, pláčeme oba, pláčou i hraniční čadčanští ptáci, smutně já přesmutně domů se vracím, nesu si zpátky míň, než-li jsem chtěl. Za tři kila EŘ jen půl kila EĽ.