Bouřka (Vondráčková Helena)

Bouřka, co teď zraje v oblacích, je naší podobná stěží oddálit se dá Ta bouřka v nás je skrytá Ruku máš, co mi nízko lítá pod kůží Mně se z ní hned blesky klikatí Cítím, vzduch je náhle řídký mám teď díky bouřce mžitky Kvůli mžitkům slétám na zem v závratích Teď já Hlína vpíjí vláhu puklinou než zas ji navrátí zpět bouřkám do mraků V naší bouřce toužím zahynout každým ze tvých blesků, dotyků, zázraků A ústa jsou tak puklá, bezdeštná To, co bouřce bereš, bereš nám Tisíc ran v mé kůži není déšť Já jen, já tě mám a cítím dřív než uhodím, ať svítím V stejných vteřinách nás bouřka prolíná Má nás Ta bouřka v nás je skrytá Ruku máš, co mi nízko lítá nad kůží Mně se z ní hned blesky klikatí Cítím, vzduch je náhle řídký mám teď díky bouřce mžitky Kvůli bouřce svírám trávu v závratích Já, já