Hej dívky z Prahy 5 (Vondráčková Helena)

HZ: Hej, dívky z Prahy 5, už dosti slz a běd! Nač kvůli kráse, štíhlé v pase, máme hladovět! všechny: A já si řekla, dost! Vždyť kůže jsem a kost, tak hokus pokus, holka okus, co je blaženost. HZ: A jak teď pofičí ta jízda holčičí, to sotva někdo vám milí, milí, milí, vylí, vylíčí. všechny: My vlezem podkrovím do krámu s cukrovím a svorně vlítnem jak drak na mísy sachrů, krachlí a tak. A pak? HZ: A pak jen řekneme, dej si. Lahodná chuť šátečků a kremrolí kolébá a konejší a chlácholí a až ráno šéf tu najde prázdný krám, budem´ se tvářit, že líto je nám a novináři pak napíšou, že dívky z Prahy 6 teď za to stihne trest, že v noci parný do cukrárny rozhodli se vlést. To vůbec nevadí, ať nám to osladí. MR: Já totiž sladký hrozně ráda. HV: Tohleto bude ta správná rakvička. HZ: Jak říká Vinettou, jdi k čertu s dietou! MR: Jo, indiána, toho si dám taky! HZ: Co na tom, že se nevdám! Chci být tlustá a šťastná! A ta roláda tam, tadatam, to je sousto pro madam! MR: To dám si, dám. HZ: A pak dáme si koulovanou smetanou šlehanou. všechny: Hej! HZ: Dívky z Prahy 5, vždyť je to stejně pět, všechny: co na tom, maj´-li holky tajli, je to marný, HZ: bez cukrárny, všechny: hořký byl by HZ: svět!