Má tě rád (Vondráčková Helena)

Hej, hej Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, máma, má tě rád Má, má, má, máma, má tě rád Má, má, má, máma, má tě rád Má, má, má, máma, má tě rád Má, má, má, máma, má tě rád Má tě rád, má tě rád tak kdo by se smál má tě rád sedí jako v mátohách má chyby v úlohách má tě rád, má tě rád tak kdo by se smál má tě rád je stále jen zasněný dal se do básnění má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, te rád má tě rád, má tě rád vzdyť nemůže spát má tě rád a můj syn mu smekává před tvým domem postává má tě rád, má tě rád, tak nesmíš se smát má tě rád, on dá kliku na tvůj drát zazvoní a tak dál nebot má tě hodně rád Hej, hej Hej, hej, hej , má, má tě rád Hej, hej, hej , má, má tě rád Hej, hej, hej , má, má tě rád Hej, hej, hej , má, má tě rád dej, dej, dej mu znát svou přízeň líp neboť má tě rád má tě rád, má tě rád nešlape do louží možná se usouží dej, dej, dej mu znát svou přízeň líp neboť má tě rád má tě rád, má tě rád A ten kdo jej zná, strach o něj má vzdyť tak moc tě má rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád Má, má, má, má, má, má tě rád