Píseň zázraků (Vondráčková Helena)

Láska mě míjí život vrásky dal Večery pálí, znáš to sám Dům plný stínů z okna mávám dál Tvůj stín náhle zalét k nám Voněl jsi dálkou slíbil's mi jen jednu noc já jsem si přála mnohem víc jsi posel dávných snů máš tu velkou moc Po vánku lásky ti letím vstříc Co život vzal mi zpátky dává sto sluncí, tisíc úsměvů Když ráno vstávám hřej mě dál jak láva Zpívám si do oblaků svou píseň zázraků Od těch dob máš tu vždycky dveře dokořán Zůstaň a hádej co ti dám Tvé moře doteků přeplavu nastokrát Jen slzy lásky teď prolévám Ó, hej, hej Co život vzal mi zpátky dává (dává) sto sluncí, tisíc úsměvů Když ráno vstávám hřej mě dál jak láva Zpívám si do oblaků svou píseň zázraků Héj, héj, hééj Héj, héj, hééj A z krásných závratí stavím zámek snů a lásky chrám Vášeň mám a vím, co s ní A, ha, há Co život vzal (co život vzal) mi zpátky dává (zpátky dává) sto sluncí, tisíc úsměvů (sto sluncí, tisíc úsměvů) Když ráno vstávám hřej mě dál jak láva Zpívám si do oblaků svou píseň zázraků Ohh, ohd